Mini Stories



 
FAQPříjemPortálHledatRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Archiv

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Agatha Farewell

avatar

Poèet pøíspìvkù : 1026
Reputatce : 34
Join date : 09. 06. 11
Age : 20
Location : Hradec Králové, Brno

PříspěvekPředmět: Archiv   Sun Jun 03, 2012 6:24 pm

Archiv. Police podobné těm v knihovně jsou zde přeplněny krabicemi s nejrůznějším harampádím.
Najdete zde vše od hadrů na podlahu přes brýle na čtení až po diamantový náhrdelník. Ale musíte si to zasloužit! Věc budete mít pouze v této místnosti, pokud loď neuzná, že si ji zasloužíte splněním zkoušky. Zjeví se vám totiž, pokusíte-li se s něčím odejít, to, čeho se opravdu bojíte. Překonáte svůj strach?

Tato místnost má však jednu zvláštnost.
Mění se. Pokud si přejete, aby byla jiná, bude. Pokud se z ní má stát komnata velkolepého sídla, bude to tak. Má-li mít holé stěny, budou takové. Chcete-li, aby se v ní někdo objevil, objeví se. Ale bude pouhou iluzí. Nebude existovat a skutečný člověk či zvíře, jehož kopií má být, nebude poznávat nikoho, koho by potkal v této místnosti, kde se sny stávají skutečností.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Http://poetia.blog.cz
SteamTiger
Hráč RPG
avatar

Poèet pøíspìvkù : 79
Reputatce : 0
Join date : 25. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Archiv   Thu Aug 02, 2012 6:37 pm

Steve Davis

Procházel jsem chodbou a chvíli jsem nevěděl, co bych měl dělat. Ze všeho nejvíce sem se odtud toužil dostat ven, ale místo toho jsem jen bloudil chodbami bez dveří, které si se mnou hráli a vodili mě po lodi, jako by byli živé.
Měl sem vztek, veliký vztek, ale zároveň jsem se cítil osaměle... Toužil jsem vidět svoji rodinu a přátele, usilovně sem na ně myslel a na mysl mi přicházeli jejich tváře, které se mi vybavovali.
Zrovna když jsem na ně myslel, konečně se přede mnou objevili dveře... Byli mi něčím povědomé a ihned jsem do nich vešel.
Dveře se za mnou zavřeli a já jsem se objevil v úplně prázdné místnosti, ale uprostřed místnosti, bylo zrcadlo. Znal jsem ho moc dobře, bylo to babiččino zrcadlo, které měla schované na půdě u nich na chalupě. V momentě, kdy jsem na babičku pomyslel, v zrcadle se zjevil obraz. Byla tam babička z dědou, seděli u nich na zahradě v altánu, drželi se za ruce, popíjeli jejich neuvěřitelně silného turka a dívali se na západ slunce. Zaleskli se mi oči a sevřelo se mi hrdlo. Byl jsem rád že jsou v pořádku a že jim nic není. Chvíli jsem se na ně díval a potom mi přišlo na mysl, co dělají rodiče.
Obraz se změnil... Objevil jsem se u nás doma. Všichni seděli u stolu a jedli. Byli ale tři... Otec, matka a nějaká dívka. Tam kde dřív byli moje fotky, tituly a diplomi teď byli její fotky a její ocenění. Po mě ani památky...
Je to jen představa, nebo realita?! Pomyslel jsem si zděšeně.
Zmocnil se mě vztek. Rozkopl jsem zrcadlo, celé se vysypalo a já jsem vzal rám a hodil jsem s ním o zeď, až se celé rozsypalo.
Aaaaaaaaaaaa!!!!! Zařval jsem a zatoužil jsem zbavit se vzteku, nějak se vybít...
Najednou jsem se objevil u nás v posilovně... Byla na chlup stejná, jako ta v našem světě a na chvilku jsem se zaradoval, že jsem jen dostal ránu, že to byl všechno zlý sen a že jsem se až teď probral z té šílené pecky.
"No tak Steve, neflákej se, jedu, jedu, jedu! Takhle nic nevydřeš ty chudáku!" Pokřikoval na mě trenér a já jsem jak napovel zvedl ze země činku a začal jsem zvedat na biceps, 4x8. Trenér na mě celou dobu křičel a povzbuzoval mě, měl sem to rád.
Po zvedání obouručky sem přešel k jednoručkám a začal jsem zvedat kladivový zdvih na biceps, 4x8. Potom jsem si lehnul na lavičku, trenér mi podla činku a začal jsem cvičit francouzkej tlak na triceps, 3x12 a hned na to kick-back s jednoručkama, 3x12.
Byl jsem vyřízenej, ale trénér mě pořád hnal do dalšího cvičení. Přišel na řadu banch, 3x10 a potom rozpažky s jednoručkama, 4x8.

Odhodil jsem činky na podlahu, vyřízenej jsem se sesunul na zem, naprosto vyčerpaný a spokojený. Přesně to mi chybělo. Chtěl jsem se vztekat dál, ale už jsem na to neměl sílu. Teď jsem myslel jenom na pořádnou sprchu po pořádném tréninku. Jak jsem na to pomyslel, trenér se usmál a čapnul mě zezadu za triko a za podpaží. "Konec tréninku, pokračování zítra."
Řekl se smíchem, nohou rozrazil dveře a vyhodil mě ven z místnosti, dveře se zamnou zavřeli a pak zmizeli. Uvědomil jsem si hořkou pravdu... pořád jsem byl na lodi a doma po mě nic nezůstalo...(přesun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Archiv
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Mini Stories :: SPAM :: Old topics :: Stará témata :: RPG TEXTOVÁ HRA KS :: MÍSTNOSTI PRO HRU :: Destiny, první vzducholoď-
Přejdi na: