Mini Stories



 
FAQPříjemPortálHledatRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Nemocnice

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next
AutorZpráva
Neige
Vůdce Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 229
Reputatce : 3
Join date : 21. 01. 12
Age : 24

PříspěvekPředmět: Nemocnice   Tue Jun 05, 2012 7:02 pm

Místo, které se nachází na samotném severním okraji města. Jedna z mála budov, které nejsou výškové, pacienti zde mají nerušený výhled na severní moře s jeho ostrůvky a ledovci.
Pokud hledáte odbornou lékařskou pomoc, jste tu správně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Thu Jun 14, 2012 1:39 pm


Po nemocnici sa rozliehalo hlboké až strašidelné ticho. Bolo dokonca počuť ako prefukuje vietor spopod okien. Všetci boli zalezený v izbách alebo kanceláriách. Nikde nebolo počuť ani len slova. Akoby sa každý bál vyliezť. Avšak stojí tu za opísanie jedna osoba kvôli ktorej boli všetci tak ticho. Dole v podkroví bola tá osoba ukrytá. Za všetkými tými chodbami, halami a niekoľkými dverami ju bolo možné nájsť. Zohýnala sa nad nejakou už dávno mŕtvym telom. Bol to známy doktor Pietrovič...

V ruke som držal diktafón, ktorý nahrával všetko, čo som po celú dobu vlastne hovoril."Žena, 25 rokov. Atletickej postavy, zomrela pred troma dňami...značné príznaky zástavy srdca, čo je veľmi....zaujímavé, vzhľadom na jej zdravie. Bližšia príčina bola upchatie aorty, čo znamená, že žena bola predtým fajčiarka...žiadne telesné anomálie. Výborný stav na experiment..Identifikačné číslo tela A 13. Začínam jubilejný experiment E 50." hovoril som tajomne a tichšie než zvyčajne. Pričom vždy, keď som povedal nejakú informáciu o tele tak som sa na ňu značne zamyslene pozrel. Z obalu som vytiahol injekciu, diktafón som si pripol ku prsnému vrecku na lekárskom plášti, povytiahol som menší mikrofón z diktafónu a pripol som si ho ku golieru plášťa."Aplikujem sérum S 41 do tela A 13." dodal som a vpichol som obsah injekcie do tela. Chvíľu som zaujato sledoval telo a napravil som si okuliare. Samozrejme, na rukách som mal biele rukavice aby som predišiel infekcií. Avšak, v tom čase sa udialo to na čo som čakal. Telo zareagovalo na sérum."Pffff...telo zle reaguje na sérum E 41. Po dlhých pokusoch na potkaňom experimente B 22 som očakával, že tentokrát by to mohlo výjsť. Avšak....treba poznamenať, že zreničky sa rozšírili. Pokožka nabrala jemnejší pigment, čo znamená, že žlazy začali z časti pracovať..." dodal som mierne spokojne aj keď som očakával oveľa viac. Otočil som sa chrbtom od tela a jemnejšie som si vzdychol. Rukami som sa oprel o stolček, kde boli uložené rôzne nástroje. Pohľadom som si prezrel niektoré z mŕtvych tiel, ktoré tu boli uložené. Hneď na to som sa otočil späť ku telu. Chvíľu sklamane som sa pozrel na telo."Tomu sa hovorí ženská krása...dokonalosť sama." povedal som a končekami prstov, ktoré boli pokryté bielymi rukavicami som prešiel po jej tele. Následne na to som sa otočil a zobral som dve injekcie s rôznymi obsahmi. Vpichol som jednu a následne druhú injekciu do jej ruky. Ihneď na to látky neutralizovali moje sérum. Znova som zapol mikrofón."Pokus neúspešný, číslo pokusu E 50. Končím.." vypol som diktafón a uložil som ho na stojan, hneď po tom ako som ho odopol z plášťa."Takéto znesvätenie tela...no, čo sa neurobí pre vedu, nie?" spýtal som sa sám seba a považoval som to za ospravedlnenie, čo som teraz urobil."Odpočívaj v pokoji kráska..." dodal som a zatvoril som oči. Rukou som naznačil ťah v tvare kríža a chvíľu zostal ticho na uznanie pocty...
Po chvíli som však zobral jej telo spoločne s vozíkom a odtlačil som ju k obrovským dverám, na ktorých písalo "Krematórium". Zaklopal som na ne a potom som sa otočil a pomaly odišiel preč bez toho aby som niečo povedal. Telo zobrali dvaja chlapi oblečený v bielych šatách a zmizli vo dverách. Ja som už len pomaly zabuchol dvere od miestnosti, kde som doteraz bol. Na nich však písalo niečo iné

..."Márnica"....
..."Vstup len oprávneným osobám!"....

Vyšiel som po schodoch späť na chodbu, pričom po ceste som vyhodil biele rukavice do koša. Trochu ma znepokojilo, že tu nikto nebol a bolo tu také ticho. Zatlieskal som nahlas a už sa len ozval môj hlas, ktorý sa rozliehal chodbami."Dámy!...Koniec obednej pauzy...!" hrubším hlasom a hlasnejšie, čo nebolo vo zvyku. Sestry ihneď vyleteli zo všade možne a už to tu bolo znova rušné."Potrebujú vás na sále 3....A vy...urobte kontrolu na izbe 202. Keby ste ma potrebovali budem u seba v kancelárií!" stihol som dodať, než som zadal pokyny sestrám, ktoré ihneď začali pracovať. Preto keby niekto prišiel tak by sa mohol čudovať, že je tu tak rušno. Ja som len otvoril dvere s názvom "Kancelária doc. Pietroviča". Vstúpil som dnu a zasadol som za stôl. Vyložil som si naň nohy a ihneď som si jednu zapálil. Do rúk som vzal páru papierov a začal som ich vyplňovať, pričom občas som odklepol popol z cigarety do popolníka. Mal som tu otvorené väčšie okno, čiže vzduch sa ihneď prevetrával....
Po dofajčení cigarety som ju zahasil do popolníka a popolník odložil na svoje miesto, tak aby ho nikto nevidel. Už len som zasadol ako normálny človek a začal som sa plne venovať svojím papierom....
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Neige
Vůdce Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 229
Reputatce : 3
Join date : 21. 01. 12
Age : 24

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Thu Jun 14, 2012 5:02 pm

Dlouhá a vydatná procházka po městě mi udělala dobře. Minimálně jsem se cítila po pobytu na chladném vzduchu čerstvější. Když jsem měla čas, ráda jsem se procházela po městě, přece jen, člověk potřeboval čas od času prostě vypnout a bylo tam toho spoustu zajímavého k vidění. Kromě toho, že jste si mohli ověřit, jak věci funkční na papíru v kanceláři fungují v praxi. Většinou dobře, ikdyž pravidlem by se to zrovna nazvat nedalo. Dnes jsem sešla až dolů k moři, kde jsem se na okamžik zastavila a zadívala se směrem k jihu. Samozřejmě, že jsem tam nic moc kloudného nevykoukala, důležité bylo právě to, co vidět nebylo.
Nakonec však moje kroky neomylně směřovali tam, kam dřív nebo později prostě zamířit museli. Protože jsem toho měla v poslední době opravdu hodně. A hlavně proto, že se mi vůbec nechtělo. Spát, pochopitelně.
Nedlouho po vstupu do nemocnice mi bylo dokázáno, že jsem se čerstva opravdu pouze cítila. Není nad bystré doktorské oko. Ikdyž v tomhle případě to byla sestřička. A na můj vkus jsem jí poslední dobou vídala až moc často.
"Vy jste zase nespala! Poznám to na vás."
"Taky přeju dobrý den. Nebo dobrou noc? Nevíte náhodou kolik je hodin?"
"Jen to nezakecávejte, samozřejmě, že ne, já to na vás poznám, víte, jak tomu říkají na Zemi? Workoholismus."
"Moc zajímavé slovo, zase angličtina. Já mám každopádně radši pěkné země-mořské výrazy, co takhle třeba nespavost?"
Promnula jsem si spánky, protože jsem měla pocit, že mi nějak polevuje soustředění.
"Ale máte pravdu, postel už jsem neviděla hodně dlouho. Potřebovala bych prášky," zadívala jsem se na ní nejprosebnějším pohledem, jaký jsem dokázala nasadit.
"Tak na to zapomeňte, bez prohlídky vám už žádný recept nevydám!"
Usoudila jsem, že problém bude v tom, že zdravotní sestřičky jsou podle všeho proti štěněcím pohledům cvičené a nebo natolik otrávené, že na ně prostě nezabírají. Takže jsem přestala šaškovat a nasadila zase svůj normální výraz.
"Ale no tak, obě víme o co tu jde, není to nic jiného nežli obyčejná nespavost."
"Zapomeňte."
Mlčela jsem, jak se zdálo, dotyčná žena stojící přede mnou asi už taky nespala dlouhou dobu. Odhdovala jsem to na dvaceti čtyř hodinovou směnu. A ve své unavenosti byla naprosto neoblomná.
"Posaď te se, pokusím se zavolat někoho, kdo by na vás měl čas."
Sestřička odběhla. A já jsem se posadila na krajně nepohodlné křeslo na nemocniční chodbě a zatím co jsem čekala, až příjde jsem začala pohledem zkoumat větrák v chodbě. Nebyl na elektřinu, takové hračičky jako na Zemi jsme neměli. Tohle byla poctivá mechanická práce. Akorát, že do toho jak funguje nebylo zrovna dvakrát dobře vidět.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Thu Jun 14, 2012 7:58 pm

Po dlhšej práci s papierami som to tu konečne ukončil. Spracoval som teda posledný papier o prepustený pacienta. Zobral som páru prepustiek, mal som v pláne ich rozdať pacientom, ktorí už mohli odísť preč. Postavil som sa na nohy a trochu som sa natiahol. Pevnejšie som zovrel papiere a vykročil som zo svojej kancelárií. Zabuchol som za sebou dvere. Poobzeral som sa po chodbe a s miernejším úsmevom som sa vybral po chodbe. Zastavila ma jedna zo sestričiek. Ukázala smerom k Neige a dodala, že potrebuje pomôcť. Zakýval som hlavou a ja som narozdiel od nej ukázal na papiere."Prosím, choďte ich rozdať pacientovi 423, 230 a 550. Ostatné rozdám ja sám...Myslím, že by mali byť na izbe 104...Áno, je to 104...prosím, budete taká dobrá? Potom môžete pokojne ísť domov a spokojne sa vyspať..." povedal som pekne a nahodil som krásny úsmev, s ktorým som ju oslnil. Nakoniec súhlasila a zobrala si daná priepustky. Spokojne som sa vybral teda k Neige. Napravil som si okuliare a oprášil som si biely lekársky plášť."Dobrý večer, s čím potrebujete pomôcť?" povedal som a prezrel som si ju pohľadom. Netreba hovoriť... pomyslel som si a mozog mi ihneď začal pracovať. Nespavosť, vyčerpanosť...hmm.... znova som si pomyslel a voľnou rukou som si poškrabal bradu. Bolo ihneď vidieť, že som videl, čo na nej je. Spôsobené to bolo najmä tým, že som bol obdarený schopnosťou Devitae...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Neige
Vůdce Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 229
Reputatce : 3
Join date : 21. 01. 12
Age : 24

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Thu Jun 14, 2012 8:11 pm

Netrvalo to ani moc dlouho, nežli sestřička našla někoho, kdo byl jak se zdálo dle jejího mínění lépe způsobilý na to předepsat mi recept, ikdyž já jsem si tím po pohledu na jeho vlasy rozhodně nebyla tak jistá. Postavila jsem se, víceméně ze zvyku, než z čeho jiného a zavrtala jsem do muže pohled.
"Já? Já potřebuji pomoc konkrétně s několika řádky textu. Pokud možno pěkně naškrábanými, aby to vypadalo věrohodně."
Ušklíbla jsem se a pak se na chvíli podívala zamyšleně do stropu.
"Ale jméno toho léku vám vážně neřeknu, kdo si to má všechno pamatovat?"
Byl to jen další z papírů, které mi procházeli deně pod rukama, ani jsem mu většinou nevěnovala moc pozornosti, hlavní bylo to, co jsem dostala, když jsem hod dopravila do apatiky. Jednu dobu jsem přemýšlela i nad tím, že bych i prášky prostě "vymýšlela", ale když je jeden unavený, nikdy neví. Nakonec bych skončila kvůli špatnému soustředění s prášky proti bolení hlavy.
Vrátila jsem pohled zpět k muži přede mnou, nyní již zase s mým typickým nehybným výrazem.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jun 15, 2012 1:16 pm

Zaškeril som sa a premkol som si zápästie."Recept? Hmm...takže, na nespavosť bude potreba liek menom "Nefdesante"." povedal som pokojne a napravil som si jednou rukou okuliare, takže som si ich posunul bližšie k očiam. No, hneď na to som ich uchopil a dal som ich dole. Poriadne som si ju pohľadom poprezeral."Hmm, hmm...." zahmkal som a pousmial som sa. Vrátil som okuliare späť na nos a zaškeril som znova."Takže..." povedal som s úsmevom a pozrel som na jednu sestru. Vysvetlil som o čo ide, že vlastne potrebujem recept. Teda prázdny lístok na lekársky predpis. Ihneď zmizla a následne na to sa objavila s prázdnym lístkom."Ďakujem....hm, nemáte pero náhodou?" kývol som na sestričku a potom som sa pozrel na Neige spoločne s prosbou. Lenže na to ma poťukala sestrička po rameni a ja som sa trochu s prekvapením na ňu pozrel. V ruke držala pero, ktoré mi podávala. Na tvári sa mi zjavil úprimný úsmev."Ďakujem, znova..." povedal som sestrička, tá len prikývla a odišla preč za niektorým z rohov. Zapol som pero a začal som niečo čmárať na lístok.

Po chvíli som jej podal lístok."Nech sa páči. Dúfam, že budete spokojná..Dovidenia!" dodal som tichšie a pomaly som odišiel preč. Zmizol som za jednou chodbou. Najzaujímavejší bol text receptu.

Recept:
 


Zatiaľ, čo ona tam zostala sedieť, ja som pokračoval v ceste. Zahol som do jednej izby. Ako do rany tam boli všetci pacienti, ktorých som mal prepustil."Ale, ale...tu ste! Takže páni, od zajtra ste voľní. Môžete ísť, ste úplne zdraví." povedal som s nadšením. Spomedzi papierov som vykukol a pozrel som na nich. Už stáli pri mne a triasli mi s rukou. Zasmial som sa. Ďakovali a ďakovali.
"Nemáte zač, páni...Ale teraz už musím ísť, porozprávame sa pri odchode." stihol som dodať a zamával som im. Hneď na to som zmizol, zabuchol som za sebou dvere a pomaly išiel rozdať zvyšné priepustky.

Po rýchlom rozdaní priepustiek a skontrolovaní zdravotných kariet som vstúpil do svojej kancelárií. Chcel by som vidieť jej tvár... skonštatoval som pri zamyslení nad Neige. Zasadol som za svoj stôl, vyložil som nohy na stôl a začal som sledovať dvere a obmedzovať prácu svojho mozgu.


Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Neige
Vůdce Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 229
Reputatce : 3
Join date : 21. 01. 12
Age : 24

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jun 15, 2012 4:08 pm

"Nashle."
Chvíli jsem se zamyšleně dívala za tím zvláštním zjevením v doktorském plášti, ale poté, co zmizel za rohem, zabloudil můj pohled k receptu. Přelétla jsem ho pohledem a můj obličej zůstal ke zklamání případného pozorvatele zcela nehybný. Teprve po krátké chvilce jsem se ušklíbla a uchechtla se.
Tak tohle určitě zaslouží bod. Nový způsob, jak mě odporoučet pryč a ještě se během toho přesunout na dostatečnou vzdálenost, to tu nebylo už dlouho.
Zavrhla jsem původní popud recept zmuchlat a vsunula jsem si ho do kapsy.
Ale já jsem tvrdohlavá. A to především, pokud jde o dobrý materiál na nějaký ten pokus.
Rozhlédla jsem se kolem a zamířila k nejbližší sestřičce, o které jsem měla jistotu, že jsem jí ještě neviděla.
"Promiňte, mohla bych se vás zeptat, kde bych našla kancelář takového mladého doktora? Je to zvláštní člověk, má zálibu v inteligentních vtipech, je to extrovert a tak trochu rebel, ale nejspíš dobrý vedoucí a pravděpodobně je geniální, nebo si to o sobě aspoň myslí."
Odmlčela jsem se a pak mě něco napadlo, jakoby to byla jen nepodstatná maličkost.
"A nosí vlasy nějak takhle," naznačila jsem rukama, jak přibližně vypadal extravagantní účes, který jsem před chvílí viděla.
"Ah, to jistě myslíte doktora Pietroviče!" mladé sestřičce svitlo.
"První chodbou doleva, potomještě jednou a pak..."

Konečně jsem se dostala tam, kam jsem chtěla, ikdyž i přes popis cesty bych si tím nebyla jistá, nebýt cedulky vedle dveřích. Několikrát jsem už přemýšlela nad tím, proč že se takové cedulky pořizují jen do nemocnic a veřejných úřadů, existovalo tolik jiných míst, kde by byli využitelné.
Opřela jsem se o stěnu vedle dveří a "pozpátku" na ně zaťukala svými klouby.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jun 15, 2012 7:15 pm

S vyloženými nohami som sledoval dvere. Chcelo by to cígo... pomyslel som si a vytiahol som popolník. Zo šuflíka som ihneď vytiahol zapaľovač a cigarety. Vložil som si do úst jednu a pripálil som si ju. Po chvíli bola celá miestnosť plná dymu. Konečne pokoj, dnes by ma už nikto nemal potrebovať. pomyslel som si a vyfúkol som dym. Trochu som sa pousmial a zapozeral som sa na gauč. Postavil som sa a dofajčieval som cigaretu. Už, už som si išiel ľahnúť na ten pohodlný gauč, keď zrazu zaklopal na dvere. Ááá....do... pomyslel som si ale zachoval som pokoj. Vystrelil som cigaretu von oknom a chvíľu som nechal vetrať miestnosť."Hneď som tam!" zvolal som nahlas a zobral nejaké papiere do ruky. Začal som s nimi máchať aby sa dym dostal z kancelárií. Záložný plán... pomyslel som si znova nadšene. Roztvoril som dvere a porozhliadol som sa dookola chodby. Skoro tu už nikto nebol len občas prebehla nejaká sestrička. Kedže dvere boli vybudované tak aby pri otvorení zakryli jednu zo stien pri dverách. Čo, čert nechcel Neige musela stáť práve tam, kedže som ju nevidel. Alebo som nechcel vidieť?...

"Do frasa aj s uličníkmi.." dodal som nespokojne a zabuchol som dvere až tak, že vzduch sa obrovskou rýchlosťou prehnal po chodbe. Hneď na to sa roztvorili dvere a ja som cez ne prepchal hlavu."Ospravedlňujem sa...prievan..." vysvetlil som s úsmevom na tvári ľudom, ktorí tu pobiehali. Znova som zatvoril dvere a v čerstvo vyvetranej kancelárií som sa mal ihneď lepšie."Dobrú noc..." hodil som sa chrbtom na gauč. Spokojne som založil ruky za hlavu a znova sledoval dvere. Jemne som počúval ako prefukuje vzduch cez okno a ako sestričky pobiehajú po chodbe.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Neige
Vůdce Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 229
Reputatce : 3
Join date : 21. 01. 12
Age : 24

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jun 15, 2012 7:31 pm

Když se otevřeli dveře a já zjistila, že inteligentně stojím na té špatné straně, takže mě díky nim Pietrovič neviděl, čehož jsem si až do té doby nevšimla, musela jsem uznat, že už je nejspíš vážně čas, abych se šla vyspat. Jak se zdálo, nejen, že tenhle člověk měl celkem vytříbený smysl pro humor, ale sám přitahoval situace, které se zdáli být jako vystřižené z nějaké komické knihy. A já musela uznat, že takhle jsem se už dlouho nepobavila, smysl pro humor byla totiž jedna z těch věcí, co mi rozhodně nescházela.
Mladý doktor mi čímsi až nezdravě připomínal jednoho z mých bývalých učitelů - a to sice svou geniální roztržitostí.
A tak, ve chvíli, kdy se dveře zase otevřeli podruhé a já uslyšela tu nehoráznou lež o průvanu a následně se zase zabouchly, prostě jsem vybuchla smíchy. Potom, co jsem se trochu uklidnila - protože jsem o nějaké uklidňování ve skutečnosti ani moc nestála a hodlala jsem si ten okamžik patřičně užít - přesunula jsem se před dveře kanceláře a ve chvíli, kdy jsem brala za kliku, jsem v duchu sama pro sebe argumentovala jakými si mírně diktátorskými právy počínaje a namátkovou kontrolou konče.
Otevřela jsem tedy dveře a mohla-li by tu někdy kromě jednoho měsíce v roce tma, pustila bych jimi dovnitř i nějaké to světlo. Takhle to poněkud pozbývalo na efektivitě. Pozvedla jsem v ruce recept, kvůli kterému jsem sem vlastně šla.
"Promiňte, ale připadám si jako v béčkové komedii a měla jsem hroznou potřebu narušit děj."
Neexistuje nepravděpodobnější věta, kterou by někdo předpokládal, že pronesete, když vejdete do místnosti.
Neexistuje nepravděpodobnější předpoklad v případě mé osoby, než že se hned po ní rozchechtám.
Jak je vidno, zázraky se stále dějí.
Znovu jsem pozvedla recept, který jsem svírala v ruce.
"Původně jsem přišla kvůli tomuhle, ale víte, co?"
Mávla jsem rukou.
"Kašlete na to."
Podívala jsem se na Pietroviče ležícího na kanapi a znovu vyprskla smíchy.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jun 15, 2012 7:45 pm

Ako svetlo z jasného neba. Ako anjel sa objavila v tých dverách a svetlo z chodby prerážalo do slabšie osvetlenej izby. Bol to očarujúci pohľad, ale ja som na takéto nebol."Óóó...bože...Zase vy?" povedal som znudene a unavene. Rukou som si prekryl jedno sklíčko z okuliarí. No, ihneď na to som ruku založil znova za hlavu."No, prosím...som celý váš. Čo ste to vlastne chceli, keď už ste zavítali dnu? Myslel som, že vás dostatočne odradím a dáte si povedať...ale budiš..." povedal som a vydýchol som zo seba celý objem vzduchu. Trochu som sa schúlil a ihneď na to roztiahol."Táákže, keďže nemáte asi nič na srdci, tak by som vás požiadal aby ste odišli. Alebo sa chcete azda pozerať na zničeného "geniálneho" lekára na gauči, ktorý sotva už vidí na oči?" dodal som nespokojne a rukami som naznačil úvodzovky pri slove "Geniálny". Znova som ich potom založil za hlavu. Zývol som a rukou som si prikryl ústa."Áh...som zničený...Takže by ste ma mohli potešiť nejakou pozitívnou správou..." dodal som a zaškeril som sa na ňu. Chvíľu som sa smial z nej, že sa smeje zo mňa. Takže tu bolo veselo."Zatvorte dvere a sadnite si.." dal som jej ponuku a jednou rukou ukázal na prázdnu stoličku pred stolom.

Síce som aj tak veľmi kecal ako obvykle, no aj tak som si nedal povedať."Nemáte cígo?" dodal som s nádejou, že by mohla jednu mať. Nahodil som psie oči a čakal, či mi niečo povie. Dúfal som, že ma len poteší, že nejaké to cígo má samozrejme.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Neige
Vůdce Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 229
Reputatce : 3
Join date : 21. 01. 12
Age : 24

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jun 15, 2012 8:08 pm

Zacukali mi koutky, ale dveře jsem zavírat nehodlala. Vlastně jsem se tu ani nehodlala moc dlouho zdržovat. Jak se zdálo, on toho měl už taky dost. Takže jsem se na něj zářivě usmála.
"Ne, už opravdu nemám nic na srdci, jedna nula pro vás, pobavil jste mě tak, že dneska možná vážně usnu," zmuchlala jsem recept a hodila ho do koše, který se tu přirozeně nacházel. Na jeho otázku jsem pak jen mírně zavrtěla hlavou.
"Jedna závislost úplně stačí, nemyslíte? Kdepak,žádné cíčko, čistý workoholismus," mrkla jsem na něj.
"A co se dobrých zpráv týče, nejsem si jistá, jestli nějaké mám. Snad jen, že kdyby se náhodou někomu povedlo mě rozkuchat, tak že si vyžádám vás. Budu mít totiž jistotu, že v případě nepodařené operace umřu dřív na následky smích. A budu při tom doufat, že ve mě nezapomenete nůžky."
Konečně jsem se rozhodla, že už toho bylo dost a zklidnila jsem svoje cukající koutky. Na mé tváři se tak znovu objevil můj tradiční kamenný výraz.
"Nashle," řekla jsem mu dnes už podruhé a mávla mu rukou na pozdrav.
"Ještě o mě uslyšíte," prohodila jsem ještě, když jsem procházela dveřmi. Dovětek "minimálně několikrát do týdne v novinách", jsem si už nechala pro sebe. Po chvíli ozvěna mých kroků v chodbách nemocnice dozněla, čehož si pochopitelně nemohl nikdo všimnout, protože byla dávno přerušena kroky jinými.
(přesun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jun 15, 2012 8:27 pm

Chvíľu som len neprítomne pozeral na otvorené dvere a sledoval ako odchádza preč. Zabavil som sa v celku tiež na jej reči. Zasmial som sa pre seba a ešte, keď odchádzala som zdvihol vysoko ruku a zareval."DOVIDENIA!" a už som len sledoval otvorené dvere."Prosím vás, zatvorte mi dvere..." povedal som okolo idúcej sestričke. Sestrička sa dotkla kľuky na dverách a išla ju zatvoriť."Nemáte cígo?" povedal som potichy a ukázal som rukou ako sa fajčí cigareta. Bola to mierna gestikulácia, keby to náhodou nepochopila. Ona použila tiež gestikuláciu, znamenala, či mám ešte všetky kolieska pohromade. Ihneď na to sa zabuchli dvere."Áááa..." natiahol som sa na gauči a nahlas som zývol."K*rva...chce to cígo!" zvolal som nahlas a vyletel som zo svojej kancelárie."MÁTE TU NIEKTO CÍGO?!" zareval som nahlas. Sestričky len na mňa šialene pozerali a ja som pochopil, že som to prehnal.*Ste prepracovaný, pán doktor. Poznám to na vás. Musíte sa vyspať. Koľko ste už nespali?* povedali jedna moja známa sestrička s úsmevom na tvári. Mal som ju strašne rád, bol to človek, s ktorým sa dalo normálne porozprávať."Asi tak tri dni...taká normálka.." povedal som potichšie. Zasmiala sa a ihneď na to mi jednu vlepila popisku, že som ihneď vedel, čo robím.*DO KANCELÁRIE! IHNEĎ...Nebojte, nič sa nestalo...viete aký je pán doktor, keď dlho nespí..Ospravedlňujem sa zaňho.* povedala najprv smerom ku mne a potom smerom k ostatným. Zatlačila ma do kancelárie a ihneď na to na gauč.*Ľahnúť! Nehýbať sa! Spať! Žiadne...Veď vy viete, čo! Žiadne cígo, neopovážte si pichnúť sedatíva!* povedala nahlas."Ale no ták..." povedal som a zaškeril som sa. Našpúlil som ústa smerom k nej.*NIE! ŽIADNE PUSY NA DOBRÚ NOC! MINULE TO BOLO DOSŤ! DOBRÚ NOC!* zakričala a prikryla ma s dekou. Vyletela s kancelárie a ja som len spokojne zývol. Má pravdu...musím si zachovať svoju profesionálnu stránku."Dobrú noc..." dodal som potichy a celá nemocnica stíchla. Chvíľu som rozmýšľal nad tou neznámou osobou, s ktorou som sa doteraz rozprával. Kto to môže byť? Ani neviem jej meno.. pomyslel som si a potom som ihneď vletel do ríše snov.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 10:32 am

Chvíli jsem stála před vchodem a sledovala do výšky se tyčící budovu.
Bylo tu zvláštně, možná až příliš. Nejraději bych sem vlastně ani nešla, ale nebylo zbytí. Překonala jsem schody a zamířila do čekárny.
Dřív, než jsem se posadila, jsem vytáhla z tašky desky.
Měla jsem v nich ukrytý jen malý papírek s názvem léku. Mámin drobný rukopis jsem se snažila neúspěšně rozluštit celou cestu. Nakonec jsem se posadila. Pohledem jsem těkala mezi hodinami a papírkem.
En... Ent... Je to první vlastně éčko?
Teatrálně jsem povzdechla, když jsem si všimla, že mi někdo stíní.
Vzhlédla jsem a spěšně jsem se postavila.
"Dobrý den," neopomněla jsem pozdravit a podala jsem sestřičce matčin papírek. "Přišla jsem jen vyzvednout lék pro Misshu Théliu, jsem její dcera. Tady je její lékařská zpráva, průkaz a samozřejmě název jejího léku máte napsaný na papírku."
Odhrnula jsem si vlasy z obličeje a spokojeně zaregistrovala, že santalová vůně z nich ještě nevyprchala. Milovala jsem ji. Těžko říct, proč jsem si nedokázala představit, že by ke mě nějaká vůně seděla víc než tato.
Usmála bych se, kdyby na mne nedopadala tíha tohohle místa.
Kdyby nebyla Missha na vozíku a nepotřebovala léky, které by ulevily občasné bolesti, nebyla bych tu. Nestávalo se, že bych nemocnici navštěvovala často. Nejvíce se mi příčila přítomnost množství lidí. Pohled na krev jsem snesla lépe než pohled na dav, samota nebo přítomnost nejvíce pěti, šesti lidí pro mě byla příjemnější.
"Příště by léky měl vyzvednout váš otec, alespoň dokud nejste plnoletá," upozornila mne sestřička a já jen kývla.
"Omlouvám se, nebylo mu dobře. Obvykle léky vyzvedává on."
"Budete si muset promluvit s doktorem."
"Není rychlejší možnost?"
"Dnes by musel i váš otec, slečno, potřebujete nový recept, aby vás léky nevyšly tak draze," jemně se pousmála a mě nezbylo než kývnou.
"Pak samozřejmě počkám," dodala jsem, když odcházela a znovu jsem se posadila. Nejspíš by Missha ty léky nepotřebovala, nebýt příčiny ochrnutí. Pokud lidé příliš používají schopnosti, stávají se zranitelnějšími a když je dožene stáří, zasáhne je dvojnásobně. Možná proto cítila pouze bolest. Někdy nic, ale častěji bolest, která jí zabraňovala chodit. Říkali tomu ochrnutí a předepisovali jí na to prášky.
Opřela jsem se zády o stěnu.
Seděla jsem rovně. Lístek, průkaz i matčinu kartu si sestřička odnesla a já hypnotizovala pohledem hodiny. Minuty utíkaly neuvěřitelně pomalu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 11:10 am

*Chŕŕŕŕ, chŕŕŕŕ*

Spal som tak nepokojne, vždy som sa len prevracal. Vzdychal, jajkal a ochkal celú noc. Gauč bol síce pohodlný a mäkký ale spať na ňom každý deň tiež nebolo dobré. Hlasnejšie som zachrápal a pohodlne ležal, aj keď to nevyzeralo.

No, zrazu mi znova vletel niekto do kancelárie. Bože, to ľudia zabudli na zásady slušného chovania?... pomyslel som si a roztvoril som zalepené oči. Videl som rozmazane a nevedel som usúdiť, kto to je."Spím..." ozval som sa a ihneď na som dostal facku. Hneď som ju videl lepšie a tak ako vždy mi nahnala strach."GINA!" povedal som hlasnejšie a dobre, že som nevyletel z kože. Stála priamo predomnou tá krásna sestrička, ktorá ma tak nemala rada (Gina je NPC, ktorú potom napíšem, keď budem mať čas). Vyskočil som z gauča a v ruke držal deku.*Vstávať, pán doktor. Práca volá! Nemám tu na vás čas.* povedala hlasnejšie a už si zahrievala ruky na ďalšiu facku."Ja za to nemôžem Gina, odpusť mi už konečne!..Počúvaj, nechceš ty robiť doktorku. Robíš to lepšie ako j-." nestihol som ani dopovedať a dostal som ďalšiu facku. Už by som si mal vyriešiť tie milostné vzťahy, lebo ma inak zabije. pomyslel som si a na tvári som mal červený odtlačok od jej ruky.*Máte tu prácu! Vonku na vás čaká pacientka, tu máte jej kartu, vlastne kartu jej matky ....Potrebujete ďalšiu facku na prebratie za včerajšok? Čo to bolo za ženu, hm? Boli ste z nej hotový!* povedala hlasnejšie ako obvykle a ja som len dúfal, že ju nikto nebude počuť. Do rúk mi dala nejakú kartu a ja som si ju začal prezerať. Samozrejme, kartu."Hmmm, hmmm....fajn, fajn...Žena?! Nebol som z nej hotový, bola to len pacientka! Nemám s ňou nič vážne!" povedal som a znova dostal facku.*Takže pacientka?! Už pacientky balíte, pán doktor?!* dodala znova hlasnejšie a mňa už začínalo páliť ľavé líco."Nie! Tak to nie je...Vážne! A teraz....a teraz...musím už ísť!" dodal som rýchlo a vyletel som z kancelárie. Gina, tam samozrejme zostala. No, potom ihneď vyšla. Príbeh medzi mnou a Ginou samozrejme, ešte neskončil.


Chodil som rýchlo po chodbe a hľadal tú pacientku."Hmmm, hm...." povedal som hlasnejšie a spýtal som sa sestričky, kde by len mohla byť. Tá ukázala na jednu dievčinu, ktorá sedela na chodbe. Pff....musím si dať na čas, lebo keď ma pristihne Gina, tak to nebude pekné! pomyslel som si a začal som si šúchať líco."Dobrý deň, s čím vám môžem pomôcť?" spýtal som sa dievčiny, keď som dorazil k nej. Pousmial som sa a dúfal som, že si nevšimne moje začervenanie na pravom líci. V ruke som držal kartu a v nej všetky veci, ktoré dala sestričke.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 11:18 am

Zvedla jsem pohled k muži nad sebou.
Nenechali mě čekat dlouho, což vzhledem k přítomnosti množství lidí bylo neuvěřitelné. První mne zaujal účes, ze kterého sklouzl můj pohled k očím. Těžko říct, co se z nich dalo vyčíst. Mě víc zaujal otisk dlaně na tváři.
Koutky úst mi jen trochu cukly do úsměvu. Rychle jsem se postavila, abych na sobě nedala znát, jak pečlivě jsem si ho prohlížela.
"Dobrý den," opětovala jsem pozdrav. "Řekli mi, že potřebuji recept pro matčin lék, jmenuje se Missha Thélia. V její kartě byste měl mít jméno. Napsala ho i na lísteček, který jsem dávala sestřičce, ale nejsem si jistá, jestli rozluštíte matčin rukopis."
Na chvíli jsem se odmlčela.
"Doufám, že nebude žádný problém s mým věkem. Obvykle léky vyzvedává otec, já budu plnoletá až za rok, ale dnes mu nebylo dobře a matka má zase bolesti. Nejraději bych jí léky přinesla, co nejdřív."
Nebylo co víc říct. Všechny informace o matce měl mít v kartě. O jejím ochrnutí z neznámých důvodů. Neznámé důvody vždy znamenaly opotřebování těla a nadměrné používání schopností. Daň za její létání byla ztráta chůze a bolest.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 11:34 am

"Samozrejme, recept je nezbytný." povedal som a súhlasne som kývol hlavou. Mal som strašnú chuť si sadnúť do kresla ale musel som to vydržať. Podal som jej kartu, síce som sa pozrel do nej len raz, vedel som všetko, čo som potreboval."Nie, mne osobne to nerobí problém-." povedal som a akurát prešla okolo mňa Gina.*Vŕŕŕ..* zavrčala tak aby som to mohol počuť len ja. Kedže som stál chrbtom od nej tak som ju nemohol vidieť. No, aj napriek tomu som vedel, kto to bol a ihneď ma straslo."Hlavne, aby ste liek nevyužili vy zo sobeckých dôvodov. Prepáčte, že vás obviňujem ale minule sme tu mali narkomana, takže si to viete predstaviť." pokračoval som ďalej a ukázal som kartu jej matky, ktorú som zvieral v ruke."Keď dovolíte kartu si tu necháme, samozrejme ak vám to nevadí..." dodal som a vydýchol som zo seba vzduch. Napravil som si okuliare a trochu ma pobavilo ako si ma prezrela. Kývol som na ňu hlavou."Takže, užívala liek menom "Entorefrin", druh sedatív utlmujúce bolesť. Hmmm....V kancelárií mám asi dve balenia, tak pokračujte týmto smerom..." povedal som a ukázal som smer po chodbe. Na konci chodby boli dvere, na ktorých písalo "Kancelária doc. Pietroviča". Len som dúfal, že to neminie."Nemali by ste to minúť...Počkajte ma tam, hneď tam budem..Zatiaľ!.." povedal som a mávol som na pozdrav, že odchádzam. Zmizol som za rohom a šiel som nájsť ďalšie balenia "Entorefrinu" do mraziaceho boxu.

Objavil som sa pred obrovskými dvermi a otvoril som ich. Ihneď pri vstupe som vedel, kde mám liek hľadať. Vytiahol som teda tie dve balenia. Lenže to nebol pravý dôvod prečo som sem prišiel. Otvoril som nejakú debnu a vytiahol som z nej sáčok ľadu. Bolo ho tam veľa tak jedno vrecko neuškodí. Priložil som si ho na líco a sadol som si na debnu a nechával som sa uniesť ľadovým uspokojením...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 11:53 am

"Jeden starší doktor prý vždy ten lék otci rovnou prodával, ale pokud je to na recept levnější..." pokrčila jsem rameny. "Samozřejmě chápu vaše obavy, ale ujišťuji vás, že se dostane k mé matce. Jste doktor, sám nejlíp víte, jaké musí mít bolesti."
Vstala jsem a přikývla.
Entorefrin, nesmím to zapomenout...
Sledovala sem, jak zašel za roh a chvíli jsem tam zůstala stát.
Zamyslela jsem se, nechala jsem se unést vzpomínkami.
Vážně si myslel, že bych je mohla využít sobecky? Bylo to řečeno jen tak?
Mé oči se setkaly s mým odrazem v blízkém zrcadle.
Vypadám sobecky?
Raději jsem se vcelku rázným krokem vydala směrem k jeho kanceláři.
Trochu ješitná určitě jsem, ale sobecká snad ne.
Došla jsem ke dveřím jeho kanceláře a vedle nich jsem se opřela o stěnu. Vykouzlila jsem na tváři menší úsměv, abych setřásla momentálně nepříjemné zamyšlení, a vzhlédla.
Prohlížela jsem si procházející a čekala, kdy dorazí on.
Jaký je asi člověk? Zvláštní? Rozhodně zvláštní.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 12:03 pm

Po dlhšej chvíli som sa konečne rozhodol, že som dostatočne uspokojený ľadovým uspokojeným. A tak som teda dal dole ľad z môjho líca a uložil som ho späť do debny. Balenia som dal do vrecka biele plášťa a vyletel som z mraziaceho boxu. Poobzeral som sa a zatvoril som box. Dvere len prudko zahučali a ja som ich uzavrel ako trezor. Odfúkol som si a ponáhľal som sa do kancelárie aby ma dievčina nemusela dlho čakať.

Svižným krokom som došiel ku kancelárií a na prekvapenie stála pred dverami."Mohli ste pokojne vstúpiť..." povedal som s úsmevom a vstúpil som do kancelárie."Poďte, poďte...nehanbite sa.." povedal som a zasadol som za stôl, ukázal som na stoličku pred stolom a naznačil som jej, že si môže sadnúť."Takže, tu sú balenia Entorefrínu.." dodal som na posledný dych a vyložil som dve balenia."Vo vnútri je dostatok aby vám vystačil na 2 týždne. Aplikovať každý deň v rozsahu 24 hodín. Vpichnúť do dôležitých spojov...bla, bla...Veď by ste to mali vedieť. Buď do ramena, žily na ruke alebo do análneho otvoru." sucho som prehĺtol a pozrel som na ňu. Vytiahol som vodu a naliahal som si pohár."Dajte si." povedal som pokojne a nalial som jej pohár čistej vody. Vytiahol som papier, na ktorom stálo, že používa liek na vlastnú bezpečnosť a že nemocnica s tým nič nebude mať."Podpíšte to, prosím...a môžete ísť." dodal som a podal som jej pero. Pokojne som sa rozvalil v kresle a vydýchol som zo seba celý obsah vzduchu, ktorý som mal v pľúcach.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 1:20 pm

Správně, zvláštní je správné slovo.
Vody jsem se napila jen ze slušnosti. Zvuky typické pro nemocnici, ať už šlo o volání různých jmen nebo o posouvání přístrojů po podlaze, mi stále byly mírně nepříjemné.
"Za dva týdny se tu objevím znovu, děkuji za ochotu," naklonila jsem se nad stůl a pustila jsem se do pročítání.
Někdo by prostě podepsal a odešel. Já si ale musela všechno prohlédnout, zhodnotit to a až potom jsem se pustila do práce.
Čtení nudných informací mne tak zaujalo, že jsem zapomněla na čas. Nejspíš jsem zdržovala. Četla jsem rychle, ale prohlášení bylo kupodivu dlouhé. Dlouhé a tak nezajímavé, že byl div, že jsem se dokázala do jeho čtení tak ponořit. Ale za informace bych dala všechno a tohle byla další příležitost nějaké získat. Sice jsem nevěděla, k čemu mi to bude, ale jednou to bylo na papíru a já to prostě musela dočíst do konce.
Automaticky jsem se pohodlně opřela a otočila stránku, kde byl poslední odstavec a pod ním místo na podpis.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 5:28 pm

Založil som ruky za hlavu a pečlivo som prezeral ako ona prezerá zmluvu. Mierne som zývol, nechcel som jej tým naznačiť. Postavil som sa a začal som sa prechádzať po kancelárií. Nakukol som ponad jej rameno a sledoval som, kde už približne môže byť. Ale to som už zistiť nemohol tak som sa znova začal prechádzať po kancelárií. Oprel som sa o okno a sledoval som prírodu okolo nemocnice."Viem, že je to dosť od témy...ale aj tak...nemáte cígo?" povedal som trochu smutne, no s nádejou, že by mohla mať nejakú tú cigaretku. Rukou som si podložil hlavu a mierne som sa naklonil. Ďalej som sa už na Nyx nepozeral. Vzdychol som si a jemne mi zavial vietor môj biely plášť. Dúfam, že tu nenabehne Gina.. pomyslel som si nespokojne. Musím zistiť, čo bola zač tá žena...Teraz mi to nedá spať... pomyslel som si a začal som uvažovať. Mozog ihneď vybehol na 90% produktivity. Snažil som sa zistiť, kto to môže byť bez toho aby som použil nejaký zdroj..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 6:04 pm

"Kromě otce nikdo z naší rodiny nekouří," prohodila jsem zamyšleně.
Jeho slova mne ale trochu probrala.
Nyx, tohle nebylo příliš vhodné.
Mírně jsem zbledla a spěšně vstala. Nakloněná nad stolem jsem podepsala papír a pero nechala položené na něm. Pak už nezbývalo než rozepnout zip tašky a uschovat do ní léky.
"Omlouvám se, trochu jsem se začetla," omluvila jsem svou předchozí aktivitu a pak už jsem se vydala ke dveřím.
"Na shledanou," pokusila jsem se o menší úsměv, ale podařil se mi jen zvláštně roztěkaný.
Pak už jsem vyšla ze dveří a rychlým krokem jsem zamířila k východu.
V myšlenkách se mi odehrával příběh, který tu už byl. Se skutečností se mi prolínalo pár myšlenek, které tu byly kdysi. Vedle mého těla proběhlo mé mladší já. Automaticky jsem se uhnula a vrazila do stěny nemocniční chodby. Pár lidí se asi otočilo. Nevnímala jsem to.
Bolest pomalu přecházela. Stiskla jsem náhrdelník s Japonskými znaky na svém krku a několikrát jsem se zhluboka nadechla než jsem se rozběhla pryč. Občas se to stávalo, jen jsem ještě nevěděla, že myšlenka spojená se šťastnou rodinkou před matčiným ochrnutím se sama uložila v mém náhrdelníku. Ne, že bychom teď nebyli šťastní, tady ve městě to bylo ještě lepší než tenkrát, ale minulost je něco, na co jsem chtěla vzpomínat. Občas se mi to promítlo v hlavě tak živě, že jsem na chvíli nedokázala úplně vnímat realitu.
Seběhla jsem schody a před nemocnicí jsem se posadila na lavičku.
Stále jsem měla v dlaních svůj náhrdelník. Svítilo slunce, bylo teplo. Nebyl důvod, proč se tu nezastavit, právě naopak. A zase jsem si potřebovala setřídit myšlenky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 9:43 pm

"V poriadku...dovi-..." nestihol som dopovedať a už zmizla. To som až taký odpudzujúci? pomyslel som si v celku smutne ale nahodil som úsmev. Pomaličky som sa vystrel a zasadol som za stôl. Vytiahol som kovové puzdro a potom som sa vrátil späť k oknu. Čo čert nechcel, mal som ihneď výhľad na Nyx. Zaškeril som sa a otvoril som kovové puzdro. Vytiahol som tabak, papier a začal som šúľať cigaretu. Dával som si načas a robil som to pečlivo. Bolo vidieť, že je v tom skvelá prax alebo inteligencia. Z každého rožka troška. Potreboval som na chvíľu vypnúť. Oblízal som papierik aby sa prilepil a potom som už len vytiahol zapaľovač. Zapálil som cigaretu, ktorá začala krásne horieť. Pousmial som sa a ihneď som si dal jedného práska. Spokojne som vyfúkol dym a pozrel som na Nyx. Karta jej matky ležala na stole ale mne sa nechcelo ju niekam uložiť, tak som len spokojne sledoval Nyx a pofajčieval som si. S každým práskom som si to užíval stále viac a viac. Už len som si napravil okuliare a viacej som sa predklonil. Vykukol som z okna."Nebojte sa, bude aj horšie..." povedal som nahlas tak aby ma počula."Vážne sa nechcete vrátiť? Uvarím čas...ale no ták. Nenechám vás tam sedieť..." dodal som a neustále som na ňu pozeral a zrak som od nej nemal v pláne odtrhnúť. Mozog prestal pracovať na spomínaných 90% a jeho výkon sa zmenil na 6%, to všetko vďaka jednej cigaretke."Pozývam vás! Nemáte chuť na večeru?...Smena už končí, ideálne počasie. Aspoň nebudete taká vyklepaná..." dal som jej ponuku a čakal som, čo mi na to povie. Rukou som si podoprel hlavu a ďalej som fajčil cigaretku.

/Inak, ospravedlňujem sa ale zajtra tu budem len tak zbežne a dorazím až večer, keby niečo...ale do 11 hod. ráno by som tu mal byť.//
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jun 16, 2012 11:05 pm

Že se nachází v okně nade mnou jsem si všimla teprve když promluvil.
Další myšlenka pak patřila jeho neuvěřitelné žádosti. Sledovala jsem ho jen chvíli než jsem stále pevně tisknoucí svůj náhrdelník vstala.
"Pokud máte zájem, můžete zajít na večeri k nám," navrhla jsem.
"Kdybych se vrátila já, vypadalo by to neslušně."
Pokrčila jsem rameny.
"Ujišťuji vás, že matka vaří výborně a otce nejspíš znáte, dlouho tu pracoval jako lékař, i když mnohem častěji odjížděl na mise."
Myslela jsem, že ho rodiče budou znát. A pokud ne, tak mít známého doktora se může hodit. Navíc mě nemocnice děsila a touto alternativou bych neurazila ani nepřislíbila, že se do zmíněné budovy vrátím. Zaklonila jsem hlavu, abych viděla jeho výraz při odpovědi.

/Také tu zítra nebudu. Vlastně budu mít možnost odpovědět jen cca ve stejnou dobu jako ty ^^
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jun 17, 2012 7:51 am

Pousmial som sa, keď sa na mňa pozeral."Hmmm....súhlasím. Síce mi to bude trochu trápne obťažovať vašu rodinu ale tak teda teplé jedlo som nemal už večnosť, takže príjmám pozvanie." povedal som a ešte chvíľu som na ňu pozeral."Počkajte, hneď som dole..." dodal som potom a dofajčil som cigaretu. Ohorok som pečlivo zahasil a zložil do popolníka. Odložil som všetky svoje veci aby tu nebol neporiadok. Kartu matky Nyx som uložil pod zoznam, bližšie pod menom "T" ako "Thélia". Následne na to som zoznam zatvoril a poobzeral som sa. Bol tu dokonalý poriadok už sa len pripraviť. Vstúpil som do menšej kúpelne. Mierne som si prehrábol vlasy a upravil som sa. Keď som vyletel z kúpelne, plášť som založil na vešiak. Na sebe som mal oblečené čierne tričko a na ňom čiernu koženú bundu. Samozrejme, čierne nohavice a čierno-čierne kanady. Ešte som sa navoňavkoval a vyšiel som z kancelárie. Zatvoril som dvere a zamkol som ich. Prešiel som po chodbe krátku cestu a vstúpil som do jedných dverí. Bola tam jedna veľká knižka, do ktorej sa každý zapisoval pri vstupe a výstupe. Jednoducho som sa zapísal a potom som vyletel z miestnosti a rýchlo prešiel niekoľko schodov.

Hneď na to som sa ocitol pred budovou nemocnice, poobzeral som sa okolo seba a uvidel som Nyx. Podišiel som k nej už pomalým krokom a usmial som sa na ňu. Napravil som si okuliare."Myslím, že by bolo lepšie aby sme si potykali, nie?...Ja som Pietrovič..." povedal som a podal som jej ruku. Ihneď na to som ju pobozkal na obe líce. Tak ako pri každom zoznámení...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jun 17, 2012 3:55 pm

Zčásti mne jeho přístup šokoval.
Na můj vkus byl příliš blízko. Musela jsem si přiznat zvláštnost své odtažité povahy a vykouzlila jsem přátelský úsměv, abych skryla nervozitu.
"Nyx," prozradila jsem váhavě své jméno. "Těší mě."
Nakonec bylo dobře, že jsem tam tu chvíli zůstala.
Rozhodně jsme měli postaráno o večerní program. Rodiče budou rádi. I mne jeho nabídka potěšila, i když jsem si ji mírně poupravila k obrazu svému. Není nad matčino vaření. Babička sice vařila lépe, ale to nevadí.
"Bydlíme v jednom z nižších pater, kvůli matčině vozíku," navázala jsem opatrně konverzaci. "Ale troufám si říct, že se vám tam... Že se ti tam bude líbit. Je to útulné místo. Většinou přítmí, přímé slunce tam nedopadá, ale teplota je vždy tak akorát."
Upřímně jsem doufala, že se nepodívá do dveří mého pokoje.
Nemohla jsem si vybavit, jestli jsem je nechala otevřené nebo ne. Nějak se mi představa mého pokoje rozmlžila. Pohodila jsem hlavou, abych tu nepříjemnou absenci přesných obrysů věcí v mém pokoji, setřásla. Nepovedlo se, ale své myšlenky jsem na sobě nedala znát.
To se zkrátka stávalo. Neovládala jsem to.
"Můžeme?" zeptala jsem se, i když už jsem vlastně stála pár kroků před ním.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   

Návrat nahoru Goto down
 
Nemocnice
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 3Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Mini Stories :: SPAM :: Old topics :: Stará témata :: RPG TEXTOVÁ HRA KS :: MÍSTNOSTI PRO HRU :: Země Moří :: Hlavní město-
Přejdi na: