Mini Stories



 
FAQPříjemPortálHledatRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Nemocnice

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next
AutorZpráva
Neige
Vůdce Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 229
Reputatce : 3
Join date : 21. 01. 12
Age : 24

PříspěvekPředmět: Nemocnice   Tue Jun 05, 2012 7:02 pm

First topic message reminder :

Místo, které se nachází na samotném severním okraji města. Jedna z mála budov, které nejsou výškové, pacienti zde mají nerušený výhled na severní moře s jeho ostrůvky a ledovci.
Pokud hledáte odbornou lékařskou pomoc, jste tu správně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jun 17, 2012 5:10 pm

"No, takto sa spoznávajú vo Francúzsku..." snažil som sa odvodniť moje chovanie. Na tvári sa mi vykúzlil úsmev."Neboj sa o atmosféru. Idem, ideme na večeru sa najesť a nie spoznávať tvoj byt. Takže toho sa nemusíš báť.." dodal som napokon a trochu som pohodil hlavou. Napravil som si vlasy a urobil som páru svižných krokov aby sme boli na rovnakej úrovni."Smiem?" povedal som gentlemansky a nastavil som ruku aby sa mohla odchytiť. Toto bol môj štýl.
Stará klasika...stará škola....

"Môžeme..." dodal som napokon a mierne som sa zaškeril smerom k nej. Napravil som si znova okuliare, ktoré mi padali z očí. Nakoniec som to vyriešil takže som okuliare dal dole z očí a založil som ich do vrecka. Už som teda len vyčkával, kedy povie slovo "Poďme" aby sme vykročili vpred.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jun 17, 2012 6:47 pm

Zavěsila jsem se a jemně jsem se pousmála.
Jeho chování bylo někdy zvláštní, ale rozhodně pozorné. Milé.
"Atmosféra u nás nebývá špatná, takže předpokládám, že vám minimálně nebude vadit," nadhodila jsem. "Snad jen občas máme... Až příliš útulno, pokud víte, jak to myslím."
Jinak řečeno pořádný nepořádek.
Zvedla jsem ruku, abych naznačila směr, kterým se vydáváme.
"Je to kousek," dodala jsem ještě než jsme konečně zamířili pryč.

(Přesun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jun 17, 2012 6:51 pm

Pozasmial som sa."Myslím, že viem...Ale to ste ešte nevidela ako to vyzerá bližšie v mojej kancelárií.." povedal som trochu so smiechom a vyrazil som približne rovnakým krokom ako Nyx smerom k jej domovu. Len som sa pozrel, kde to vlastne ukazovala ale to už sme boli na ceste."Máš veľké šťastie, keď môžeš žiť s rodičmi...Aspoň z časti, keď vieš ako to myslím...Máš ich vždy po boku." dodal som trochu sklamane ale celý čas som mal mierny úsmev na tvári."A hlavne mi už tikaj, nemám to rád..." stihol som dodať počas cesty nespokojne a chvíľu som sa zamračil. Pozrel som na Nyx, no a hneď na to som za pozasmial a pokračoval v ceste pričom Nyx bola zachytená o moju ruku...

~Presun~
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Wed Jun 27, 2012 10:52 am

Rýchlymi a svižnými krokmi som sa dostal pred nemocnicu. Páru krát som si ju obhliadol a vstúpil som do nej. Rýchlo som prešiel cez všetky možné miestnosti. Stihol som sa len zapísať a ihneď na to som sa dostal do svojej kancelárie. Niektoré sestry odo mňa niečo potrebovali ale ja som ich odohnal aby išli za iným lekárom. Zostali len prekvapene stáť a ja som otvoril dvere do kancelárie. Zabuchol som ich a vyzliekol som sa. Odkryl som jemne atletickú postavu a na sebe som nechal len rifle. Zamkol som dvere a sadol som si na gauč. Tam som sa predklonil a rukami som sa oprel o kolená. Obraz sa mi rozmazával a v ušiach mi znel neprerušiteľný a hrozný piskot. Schopnosť?...Nečakal som to...ako to, že som vlastne neovládol tu svoju počas tej jej?... pomyslel som si a začínal som mať závrat. Obraz sa mi zatočil, zahmlel a následne zčiernal. Telo bezvládne upadlo na gauč a ja som sa dostal do bezvedomia. Všade naokolo mňa bola čiernota...
A ja som sa dostal do svojho podvedomia..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jul 08, 2012 2:57 pm

Pomalu jsem došla do nemocnice.
Vyšla jsem schody a zamířila k recepci.
"Promiňte," oslovila jsem ji. "Hledám doktora Pietroviče, má službu?"
Její odpověď přerušil telefon a tak jsem si musela chvíli počkat. Pohledem jsem přejela k hodinám.
Není to tahle chodba? Minule jsem šla až na konec...
"Běžte touto chodbou až nakonec," odpověděla mi rychle sestřička než znovu přiložila k uchu telefon. Měli tu dnes podivně rušno. Cestu jsem si pamatovala.
Propletla jsem se mezi pacienty, kteří stáli přede mnou až k příslušným dveřím. Fakt byl, že ke konci chodby bylo čím dál větší prázdno.
Zaklepala jsem na dveře s jeho jménem.
"Doktore Pietroviči?" zkusila jsem tiše zavolat, ale nejspíš to za dveřmi ani neslyšel.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Thu Jul 12, 2012 4:59 pm

Bezvedomie bolo ozaj hlboké, nemohol som sa z neho len tak ľahko dostať. Sestričky si uvedomili, že ozaj som tam už dlho bez náznaku, že by som vychádzal. Preto pomaly prišli ku dverám a usmiali sa na Nyx.*Počkajte tu...Doktor Pietrovič! Ste tam?!* zaklopala na dvere jedna z nich a hovorila milým hlasom. No spoza dverí sa nikto neozýval.*Doktor?!* ozvala sa nakoniec milým hlasom, kým nevykopla dvere. Ihneď si uvedomila, čo sa stalo.*Rýchlo! Volajte pomoc! Doktor Pietrovič sa dostal do bezvedomie! Niečo narušilo jeho rovnováhu schopnosti...* kričala na celú chodbu až tak, že všetci ľudia na chvíľu zastali a pozerali sa smerom ku kancelárií. Pribehla ku mne a začala so mnou trošku triasť, no nepomohlo to. Presne vedela o čo ide a teraz si to len dosvedčila. Trvalo len sekundu a už do vnútra pribehli páru mužov, ktorí ma dávali na nosidlá. Keď ma naložili už ma viezli niekde preč. Na chirurgické oddelenie pre vážne prípady.

Jedna sestrička, ktorá viedla túto operáciu len stála vedľa Nyx a trochu ju potľapkala po rameni.*To bude v poriadku..Len sa znova prepracoval, viete jeho schopnosť súvisí s mozgom, preto pri väčšom používaní upadne do bezvedomia alebo niečo horšie..O chvíľu ho budete môcť navštíviť ak budete chcieť..* povedala milo a len sa pousmiala. Zobrala ju za ruku a prešla s ňou páru metrov, než sa ocitla pred izbou, kde som sa nachádzal.*Tak tu leží...Podľa toho, že tam nie je nikto tak už je stabilizovaný...takže to bolo tak ako vždy. Je to v poriadku...Hlavne pomaly.* dodala, keď preskúmala, že vo vnútri nie je nikto a že nie som v ohrození života. Naposledy sa milo usmiala a odišla od nej preč. Cestou zatvorila dvere do mojej kancelárie.

Vo vnútri izby presne v strede ležala moje telo v bielej miestnosti. Bez skríň alebo všelijakých odpudzovačov. Toto bol môj náhradný domov. Bol som prezlečený do bielej nočnej košele, ktorú mal každý pacient. V pravej ruke som mal ihlu, ktorá viedla k infúzií aby sa mi dodávali živiny. V nose som mal ďalšie hadičky, ktoré mi dodávali kyslík. Boli splnené všetky kritéria, takže som bol stabilizovaný. Len som tam ležal so zatvorenými očami po hruď zakrytý.

//Ospravedlňujem sa ale bol som chorý a nemal som možnosť k internetu. Vážne sorry.../
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jul 14, 2012 8:59 pm

Něco narušilo rovnováhu jeho schopnosti.
Ta slova mi rezonovala hlavou. Ani jsem nevěděla, jak jsem se dostala ze dveří jeho kanceláře až ke dveřím nemocničního pokoje. Pak mě energická sestřička postrčila dovnitř.
Zmateně jsem se rozhlédla, ale možnost útěku tu nebyla a navíc by byla až příliš zbabělá. Nepřijatelná. Sice už jsem byla díky sestřičce uvnitř, ale přece jen jsem ještě zaklepala, abych upoutala jeho pozornost.
"Ehmm... Ahoj," dostala jsem ze sebe a vynaložila veškerou sílu k tomu, abych zbaběle nesklopila pohled k zemi.
Pro člověka, který by stejně jako já neměl rád nemocnice, by tohle bylo utrpení. Přejela jsem pohledem po prázdné, bílé místnosti až k němu. Bílé povlečení, bílé oblečení, bílé hadičky, bílé... Pohodila jsem vlasy. Jediné, co nějak narušovalo monotónnost místnosti jsem byla já se svými fialkovými vlasy.
Neklidně jsem přešla kousek blíž.
"Jak se cítíš?" zmohla jsem se na krátkou, všední otázku.
Určitě za to mohu já. Nerovnováha schopnosti, ta žena mluvila jasně.

(Samozřejmě chápu Smile Prázdniny bývají vzhledem na aktivitu horší než školní rok, zvláštní.)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Tue Jul 17, 2012 8:55 pm

Jemný spánok, ktorý následoval po tomto hlbokom bezvedomí prerušila Nyx zaklopaním. Bol som unavený a nie veľmi v schopný v reči. Najprv som pomaly otvoril oči a následne som sa strhol, keď som zistil, že som zase v tej miestnosti, ktorú som tak nemal rád. Zase, zase...zase! Kedy sa už poučím...s mojím mozgom, by som mal na to prísť ešte pred tým, že sa to stane!..Prečo zase nastal "skrat"? uvažoval som a následne som sa chytil za hlavu, kedže ma začala neprestajne bolieť. Zatvoril som na chvíľu oči akoby som chcel utlmiť bolesť. Potom som otvoril oči a pozrel som sa na Nyx. Pousmial som sa a bolo mi trápne, že ma tu prišla navštíviť. Sucho som prehĺtol ale úsmev na tvári som mal vždy. Oči som prižmúril, že som skoro cez ne nič nevidel."Ahoj.." dodal som po chvíli úsmevu a potom som úsmev zmizol. No jemný úškrn tam bol vždy."Cítim sa trošku zničene, ale nič čo nevyrieší chvíľkový pobyt v mojej "obľúbenej" izbe...Hmmm..." dodal som s tichým smiechom. Pozrel som sa na rôzne ukazovatele, na ktoré som bol napojený."Podľa všetkého som v poriadku. Tlak a tep v poriadku...Hmmm....Všetko v poriadku.." povedal som nakoniec, po preskúmaní všetkých prístrojov."Ja..vieš, prepáč. Že som sa tak položil, vyzeráš nejaká nesvoja..a ešte aj u vás doma som musel urobiť zmätok. Preto prijmi moje ospravedlnenie, prosím.." dodal som s jemným povzdychnutím. Pozrel som sa Nyx do očí trochu sklamane. Potom som ukázal na stoličku, ktorá bola vedľa mňa na znak toho aby sa posadila..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Wed Jul 18, 2012 6:12 pm

Fialkovýma očima jsem ho při řeči doslova hypnotizovala.
Hltala každé jeho slovo a stejně jako on pohledem přejela po všech přístrojích. Bohužel, netušila jsem, co který vyjadřuje. Ze zamyšlení mě vytrhla jeho poslední slova a posadila jsem se.
"Ne, neomlouvej se," prudce jsem trhla hlavou a nějakou chvíli zase zůstala tiše. Naprázdno jsem polkla.
"Já jen... Měla jsem otázku. A to, jestli bych se spíš neměla omluvit já," natočila jsem si na prst pramen vlasů, přičemž jsem ho nepřestávala propalovat provinilým pohledem.
"Bylo ti zle, když jsi tam byl, viděla jsem tě. Stejně zřetelně jako babičku."
Pohledem jsem přejela k oknu.
"A jedna sestřička říkala, že něco narušilo rovnováhu tvé... Schopnosti."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Wed Jul 18, 2012 8:55 pm

Trochu som sa pousmial, no predsa bolo na mne vidieť, že som sklamaný. Jemne som sa zamrvil na posteli a presunul som sa viac k Nyx."Ale pšššt!" povedal som a priložil som prst k perám a jemne som zasyčal."Hlúpa otázka...je to moja chyba, ak by som udržal schopnosť nič by sa nestalo. Dlhšie som nepoužil svoju schopnosť a nastal prostý skrat...hlavne sa z toho neobviňuj.." hovoril som celkom pokojne a stále s úsmevom na tvári. Jemne som zahmkal než som začal znova hovoriť."Kde sme sa to ocitli a čo sa tam vlastne dialo?..." dodal som otázku, ktorá mi tak dlho prebiehalo hlavou."Sestrička toho nevie ani z ďaleko to čo viem ja...Bol to hlúpy odhad...Takže pokojne.." zaklamal som pokojne a znova s tým istým úsmevom na tvári."Mám návrh..ja pomôžem tebe a ty mne...Súhlasíš?" ozval som sa po chvíľke mlčania s pokojným hlasom...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jul 20, 2012 8:44 am

Jen jsem pokrčila rameny.
"Souhlasím," dodala jsem i přes jistou neurčitost svého gesta.
Kde jsme byli a co se tam dělo?
"Vybavuješ si, jak jsme mluvili o výzkumných stanicích?" začala jsem nejdříve první otázkou. "Tohle byla jedna z nich," na chvíli jsem rozmýšlela, kdy dodat cosi podstatného. "Před deseti lety."
Natočila jsem na prst pramen fialkových vlasů.
Jak jen...
"Ta žena byla moje babička. Žila ve stanicích dlouho. A vychovávala mě, když rodiče provázeli vědce naší zemí," znovu jsem jen pokrčila rameny.
"Občas se mi tohle stává. Vidím své vzpomínky až příliš živě, ale... Nikdy se mi nestalo, že by tam někdo byl se mnou. Nedokážu to pochopit."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jul 20, 2012 10:31 am

Poškrabal som sa na rameni a napravil som si infúziu."Hmmm..." ozval som sa a začal som uvažovať. Nesmiem! Nesmiem! Nemôžem to použiť...Mám rozum génia ale aj tak idem urobiť niečo, čo by urobil len hlúpy človek. premýšľal som a len som sa letmo usmial. Mozog začal znova pracovať trošku viac než mal. Znova som zatvoril oči a potom som ich otvoril, znova zahmlené. No, vďaka tomu, že v hlave mi znel neuveriteľný piskot a to zapríčinilo, že som musel schopnosť vypnúť, či už dobrovoľne ale nedobrovoľne schopnosť sa vypla sama. Vzdychol som si a znova som sa usmial."Dobre si to pamätám.." ozval som sa po chvíli a hneď na to som sa chytil za hlavu a snažil som sa vydržať ten neuveriteľný piskot v hlave."Uvažuješ už nad tým, že to môže byť tvoja schopnosť?..Tak ako matka mala lietanie?..." opýtal som sa jej na rovinu, či to vlastne už o sebe vie. Nemal som, čo ďalej hovoriť, kým mi neodpovedala. Aj keď bolo jasné, že by to mala vedieť...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jul 20, 2012 2:52 pm

Bělost jeho očí mě tentokrát spíš zaujala, ale víc jsem se soustředila na řeč.
"Kvůli tomu jsem zůstala ve městě," kývla jsem nakonec. "Dá se říct, že mám předpoklady ke schopnosti v genech. Prarodiče i rodiče schopnosti měli. Ani jedna se ale nepodobala té mé. Dobře si pamatuji. Řeknete mi řadu čísel a já ji i po týdnu lehce zopakuji, třebas pozpátku."
Prsty jsem jako vždy na chvíli sevřela svůj náhrdelník. Japonské znaky, fialová barva. Byl to zvyk. Nebo zlozvyk.
"Mohu se zeptat na tvoji schopnost? Jak ses ji učil ovládat?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jul 20, 2012 5:32 pm

Prešiel som pohľadom po celej miestnosti a začal som uvažovať, že tu ležím už dlho. Zaujal ma najmä jej náhrdelník, no potom som si ju znova prehliadol."Moja schopnosť je dosť úzko spätá s tou tvojou. Lenže namiesto toho, že ty si dokážeš všetko zapamätať tak moja schopnosť je skôr ako intuícia." vysvetlil som hneď na začiatok a znova som si ju celú prehliadol. Trocha som sa povýššil a pritlačil som sa viac na koniec postele, pričom som si jednou rukou upravil vankúš za chrbtom."Spýtaj sa ma všetko ohľadom medicíny, vedy alebo technológie. Na všetko ti odpoviem správne..Vynaliezavosť..latinsky Devitae...schopnosť nápaditosti..." pozasmial som sa pretože som celý čas hovoril tak tajomne."Áno, je to v genetike...správne...Stačí, ak jeden člen rodiny bol na palube lodi alebo sa dostal do styku s touto alebo s inou "Zemou" a do tela sa mu aplikuje mutagén, ktorý toto všetko spúšťa. Je to ako keby chyba tela...genetická anomália, akoby bol niekto z nás...snílkov rádioaktívny.." vysvetlil aj keď som si myslel, že to viac menej nepochopí."S mojou schopnosťou vlastne dokážem vedieť ako veci fungujú...preto viem prakticky všetko možné aj nemožné a nemusím byť ani v kontakte s onou dotičnou vecou..Zatiaľ, čo ty to musíš od niekoho počuť alebo vidieť...Mne stačí sa na objekt len pozrieť alebo pomyslieť.." vysvetlil som znova rozdiely medzi našími schopnosťami."Preto ti pomôžem tak, že ťa budem učiť, ak budeš chcieť...Ovládnuť schopnosť.." dodal som po chvíľke ticha a potom som sa už jej len pozeral do očí a čakal..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jul 20, 2012 6:30 pm

Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a zaujatě jsem poslouchala.
Genetika... Rozumím tomu tak, jak je nutné.
Byla jsem si jistá, že si to zapamatuji.
"Snílek," koutky úst mi cukly do úsměvu. "Měla jsem za to, že tak si smí říkat jen příslušníci posádek tajemných lodí."
Pak už jsem visela na každém jeho slově. Devitae. Navíc byl prvním, koho jsem znala, a kdo měl schopnost podobnější té mé. Přece jen létání matky a to, že otec dokázal lidem přivodit spánek, mi pomoct nedokázalo. A také už své schopnosti dávno nepoužívali.
"Moje schopnost je... Shiwake Ippō," to jméno jsem četla v deníku svého dědy. "Ale pokud je to opravdu ona, tak bych měla umět i napodobovat. Cokoli uvidím. A pokud to neuvidím, měla bych to najít v mysli kteréhokoli člověka blízko mě."
Zarazila jsem se, když jsem si uvědomila význam jeho slov.
"Učit?" vyrazila jsem ze sebe. "Vážně?"
Jemně jsem skousla spodní ret, ale pak už jsem s úsměvem kývla. Rozzářily se mi oči.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Fri Jul 20, 2012 9:14 pm

"Z časti, áno...Vlastne je to tak..Ale snílci prináša schopnosti. Ale bližšie som to nezistil. Ako si môžeš všimnúť, nie každý má schopnosť..A tí, ktorí ju majú museli mať v rodine aspoň jedného snílka." zatváril som sa nevinne a poškrabal som sa na hlave."No, dobre..dobre..možno všetko neviem, ale už len pri pozorovaní dokážem vedieť ako veci fungujú, čo je skoro to isté ako som povedal.." priznal som nakoniec. Ani ja som nebol dokonalý. Geniálny rozum to áno, ale fyzické vlastnosti mi v celku chýbali. Pozasmial som sa, keď som videl ako rozžiarila."Fajn, fajn...hneď na upresnenie..Na schopnosť netreba tlačiť, nevzíde z toho nič dobré. Je fajn ju precvičovať ale s mierou.." povedal som s úsmevom na tvári a pozrel som sa jej do očí. Hmmm...takže napodobňovať..Memetička?...Zaujímavé...Fyzická pamäť, zrádna to schopnosť.."Budem ťa asi učiť tak ako ma učil "starý muž" alebo ja sám. Kedže ty dokážeš ukazovať ľudom živé spomienky, tak teda...Skúsme to..Pre mňa to horšie byť nemôže a ty si už aj tak v nemocnici..Hmmm?" povedal som a nastavil som ruku, v ktorej som mal napichnutú infúziu. Chcel som aby to skúšala, chcel som konečne všetkému prísť na rozum. Chcel som všetko vedieť!..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jul 21, 2012 9:10 am

"Já o tom četa," prohodila jsem tiše. "Můj děda měl deník. Je Japonsky, takže jsem vše luštila v knihovně znak po znaku a vlastně... Nemám ponětí, jak jsem si znaky zapamatovala," zarazila jsem se, když jsem dokončila větu.
Anata... Baka no Nyx!
Zkusila jsem se v mysli přehrát pár Japonských slov. Nešlo to. Jedna věta možná, ale znaky se rozplynuly. Naklonila jsem hlavu na stranu a pokusila jsem se vzpomenout si na znak, vyjadřující slovo "já." Tím totiž deník začínal. Nepovedlo se.
Pohodila jsem vlasy, abych zamaskovala chvilkovou nepozornost a raději pokračovala v řeči.
"Každopádně se tam psalo o mé schopnosti. Vím dokonce názvy jejích technik, jen nedokážu předvídat, kdy se něco stane a..."
Naznačil mi, abych ho zase vzala za ruku. Z části mě to gesto vyděsilo. Přece jen posledně to nedopadlo nejlépe. Díky vystrašení by v té chvíli technika možná i skutečně přišla tak, jak měla. Kdybych ovšem myslela na nějakou svoji vzpomínku, ale já myslela na něj a na to, co všechno by se právě mohlo pokazit. Dotkla jsem se jeho dlaně a zcela nečekaně jsme se ocitli jinde v čase. Ale já to tam neznala.
Jeho... Vzpomínky?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jul 21, 2012 12:18 pm

"To je zaujím-" ani som nestihol dopovedať svojím pokojným hlasom. Bolo to ako cestovanie červou dierou, vlastne sa to ani nedalo popísať vlastnými slovami. Proste neuveriteľné...

Ocitli sme sa o niekoľko rokov dozadu. V tmavej miestnosti plnej vecí, strešná izba. Chaotický poriadok. Všade naokolo boli knihy. Na zemi, na posteli, proste kde sa človek obzrel tam boli. Vedľa posteli sme sa objavili my. Túto miestnosť som poznal veľmi dobre. Zostal som zarazený a nesmierne prekvapený. Ďalej od nás sa nachádzal stolík vedľa jedného z rohov. Iba jedno osvetlené miesto v tejto tmavej izbe. Popotiahol som Nyx smerom k osvetlenému miestu. Bol tam chlapec, niečo okolo 17 rokov starý, študoval. Tak ako vždy."To...to...." ozval som sa a podišiel som k sebe samému. Bolo to moje mladšie ja. Dlhé čierne vlasy, úplne neupravené. Celý v čiernom a na očiach čierne okuliare, ktoré som mal aj teraz. Pozrel som sa mu cez rameno, čo to vlastne študoval. Bola to medicína, obohacoval učebnicu o svoje poznatky.*PETER-PIETROVIČ-VASILEV! OKAMŽITE SA POĎ NAJESŤ! BUDEŠ TO MAŤ VŠETKO STUDENĚ!* ozval sa hlas mojej matky z dola."UŽ IDEM!" ozvalo sa moje mladšie ja a hneď sa pohol z miesta. Chcel som ho zastaviť takže som nastavil pred seba ruku ale on len prosto prešiel cezo mňa. Pozrel som sa na kalendár, ktorý bol položený na stole."Áno! ÁNO! SOM TAM! ĎAKUJEM!" kričal na celý dom mladík celý šťastný. Ja som sa len usmial, chcel som ísť preč. A potom sa to stalo znova...

Znova sme sa ocitli niekde inde.
Na luxusnej diskotéke. Všade hrala hudba, tancovali ľudia. No, my sme sa nachádzali vo VIP salóne. Úplne najvyššie než sa len dalo. Poobzeral som sa okolo seba. Toto miesto som až tak rád nemal. Ale v tom čase som bol hlúpy. Pozrel som sa na gauč, na ktorom som sedel ja. Lenže tentokrát som to vyzeral skutočne ako ja. Vedľa mňa sedeli dve ženy. S jednou som sa bozkával. Na túto chvíľu som až tak hrdý nebol. Neviem, prečo sme sa ocitli práve tu. Sucho som prehĺtol a zatvoril som oči. Akonáhle sa s dievčaťom dobozkávalo moje mladšie ja, hneď vytiahol biely papierik a zapálil si ho. Fúkal dym smerom k dievčatám, ktoré ten dym vdychovali."Chcem ísť preč..." ozval som sa a potom to začalo znova....

Pre tento krát sme sa ocitli v podpalubí vzducholode. Pri stolíku som sedel znova ja a starý muž. Bolo už od prvého pohľadu vidieť, že si rozumejú a že sa majú radi. Po celý čas sa smiali a užívali si chvíle. No, zrazu sa to zvrtlo. Loď padala k zemi. Moje mladšie ja začalo hneď konať a odišlo preč. Len starý muž nevyzeral vôbec znepokojene."Poď, musíme újsť..." ozvalo sa moje mladšie ja naliehavým tónom.*Nie, nie...netreba...Postaraj sa o ostatných...Ale počkaj, Pietrovič! Chcem ti niečo povedať, v tejto naliehavej chvíli...PIETROVIČ!* kričal za mnou starý muž. Tiež vyskočil na nohy a pozrel sa na chodbu, kde som utekal pomôcť. Zatiaľ, čo on zostal.*Mám ťa rád! POČUJEŠ?!..* kričal ešte za mnou a potom sa otočil smerom na nás s neuveriteľným sklamaním. Na túto poslednú časť som zabudol. Dalo by sa povedať, že som ani len o tom netušil.
Trošku som zovrel Nyx ruku a srdce mi začalo divoko biť. Sucho som prehĺtol a zvesil som ramená."Poďme už späť..chcem ísť..preč.." povedal som nahlas smerom k Nyx.

Hneď na to sa to stalo znova..

Objavili sme sa konečne v realite. Kto vie, prečo sme videli tieto veci, ktoré som ani tak nechcel vidieť. Bol som skôr sklamaný než potešený. Pomaly som pustil Nyx ruku a hlavu som otočil na druhu stranu. Vzdychol som si a zatvoril som oči. Nemal som, čo k tomu povedať..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jul 21, 2012 2:56 pm

Peter Pietrovič Vasilev? To je celé jeho jméno?
Až v té chvíli mi došlo, že jsme v jeho vzpomínkách.
Naklonila jsem hlavu na stranu a těkala pohledem mezi jeho starším a mladším já. Zaujaly mě knihy. Kdyby tu nebyl takový pořádek, řekla bych, že má téměř stejný pokoj jako já. Jenže u mě nebyly knihy jen hezky urovnané, ale také pohozené na posteli nebo na zemi. Dokonce i na parapetu. To neznamenalo, že jsem na ně nedávala pozor, starala jsem se o ně víc než o cokoli jiného.
Měl stejné brýle dlouhou dobu. Seděly k jeho obličeji, možná proto. Jiné jsem si u něj vlastně ani neuměla představit. Usmál se, ale já měla pocit, že musíme pryč. Tohle jsem nechtěla. Sledovala jsem věci, které jsem neměla mít právo vidět. Trochu víc jsem stiskla jeho dlaň, ale místo reality nás to přeneslo jen o trochu dál.

Vystrašeně jsem se rozhlédla.
Tohle realita rozhodně nebyla, znovu vzpomínky. Víc než Pietroviče jsem si tentokrát přimhouřenýma očima prohlédla dvě slečny. Jednu právě líbal. A navíc ta místnost musela být... Na Zemi. Ano, určitě obě vzpomínky byly ze Země.
Ženy na Zemi jsou tak...
Ani jsem nedokončila myšlenku a zaslechla jsem jeho hlas.
Pryč, pryč, pryč...
Snažila jsem se soustředit, ale stále to nešlo. Možná proto se mi zdálo, že jsme v téhle vzpomínce zůstali nejdéle.
Co by se stalo, kdybych se nedokázala vrátit?
Až poslední myšlenka mě probudila. Stiskla jsem znovu pevněji jeho dlaň. Doufala jsem, že už bude konec. Nebyl.

Tentokrát jsem popošla zvědavě kupředu.
Srdce mi bylo jako splašené. Tohle přece byla vzducholoď! Místo, kde se křižovaly osudy mého dědy i mé babičky. A také jednoho z rodičů. Hlas Pietrovičova mladšího já mě ovšem překvapil. Loď se totiž podivně naklonila. A pak jen padala. Pootevřela jsem ústa, ale nevykřikla. V hloubi duše jsem si uvědomovala, že už to tu bylo. Prudce jsem se na něj otočila a sledovala s rozšířenýma zorničkama jeho výraz. Nechápala jsem to. Nemohla jsem s tím nic dělat. A pak ten starší muž řekl, že ho má rád. Jenže mladší Pietrovič už byl pryč.
Vzpomínky, o kterých ani nevíme, že je máme...

Ani jsem netušila, jak jsem se po shlédnutí toho všeho ocitla zády u zdi.
Nejspíš jsem neustále couvala. Ve vzpomínkách i teď. A z té poslední nás nejspíš dostalo jen to, jak jsem ztuhla. Naprosto. V té chvíli jsem si totiž přála vrátit čas. A ono to jen vrátilo nás tam, kde jsme měli být.
Skousla jsem spodní ret a zavřela oči. Trochu jsem se třásla, jako kdyby mi byla zima. A byla. Na něj to nemělo mít žádný účinek, ale já byla doslova ledová. Venku pršelo, ale takovým chladem to být nemohlo. Obrátila se k němu, ale otočil hlavu na druhou stranu. Měla jsem chuť z té místnosti utéct. Jakmile jsem se rozhodla to udělat, musela jsem se chytit stěny. Necítila jsem v těle téměř žádný cit. Jen tu zimu. Jako kdyby mi v žilách místo krve proudila rozbouřená horská řeka. Tak ledová, že byl jen div, že nezamrzla. Tři vzpomínky byly příliš, navíc nechtěně. Svezla jsem se u zdi na zem a po pár minutách se mi podařilo dát ruce k sobě. Dýchla jsem na ně, abych se pokusila trochu zahřát, ale měla jsem pocit, že to ani necítím.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jul 21, 2012 5:51 pm

"Prepáč.." dodal som celkom vystresovane a strhol som si z nosa hadičky. Postupne som sa začal odpájať. Stroje začali pípať a vydávať nepríjemné zvuky. Postupne som ich povypínal. Až som si nakoniec vytiahol infúziu a pekne ju uložil. Ruku som si prelepil leukoplastom a len v bielej košeli podišiel k nej. Vedel som, že schopnosť použila len niekoľko krát preto tie vedľajšie efekty. A za to som mohol najmä ja. To, že som pootvoril myseľ a následne aj to, že som chcel zistiť ju dohnalo tak, kde bola. Kľakol som si k nej. Ani som sa jej nepýtal a objal som ju."Prepáč, prepáč, prepáč..." opakovane som jej šepkal do ucha. Čo som to urobil?..Dohnal som ju na hranice svojich síl. A poškodil som tým ešte aj sebe. Už nikdy viac! pomyslel som si a nezostávalo mi nič iné len zotrvať v tej polohe...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jul 21, 2012 6:23 pm

Asi bych opětovala obětí, kdybych cítila ruce.
Pomalu se mi do nich cit sice vracel, ale absenci pocitů nahradilo snad ještě nepříjemnější mravenčení nemluvě o tom, jak studenou jsem měla kůži. Chvíli jsem nebyla schopná ani odpovědět, ale zůstat zticha by ode mě bylo sobecké.
"Možná," šeptla jsem po chvíli. "Možná by bylo lepší začít trénováním fyzické části mé schopnosti, nemyslíš?"
Pomalu jsem přicházela k sobě. Párkrát jsem se ještě pohnula než jsem mu obtočila ruce kolem krku. Jen na chvíli, ale bylo příjemné cítit někoho blízko sebe. Začínala jsem mu plně důvěřovat, takže mi to vyhovovalo. Nasála jsem jeho vůni. Tedy když jsem vytěsnila z hlavy všechnu tu nepříjemnou nemocniční "vůni" dezinfekcí.
"Neměla bych se omlouvat já?" konečně jsem se mírně pousmála. "Kdybych svoji schopnost ovládala. A kdybych se víc soustředila, tak by se to nestalo."
Doufala jsem, že mé tělo příliš nestudí, i když musel mrznou hned při prvním doteku.
"Ale slibuji, že příště už budu lepší!"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sat Jul 21, 2012 8:30 pm

Hneď som pocítil aká bola ľadová. Trochu ma striaslo ale nemal som v pláne ju púsťať. Srdce mi začalo z toho divoko biť. Pripadal som si za všetko zodpovedný. Aspoň z časti som sa snažil ju zahriať."Ak by som na teba netlačil, ak by som nechcel ja samotný pokračovať preč a ak by som neotvoril svoju myseľ vtedy by sa to nestalo. Zodpovedný som ja...A už nedopustím aby sa ti niečo stalo, alebo niekomu inému mojou vinou...To sľubujem ja.." povedal som a trochu som sa pozasmial na konci. Na jej prvú otázku som len jemne kývol hlavou. Vzdychol som si a jednou rukou prerušil objatie. Zobral som ju popod nohy a vzal som ju do náručia. Hneď na to som sa postavil. Prešiel páru krokov a chrbtom som zatlačil do dverí, pričom lakťom som ich otvoril.

Prešiel som páru metrov a ocitol som sa pred kanceláriou. Urobil som znova ten istý pohyb ako u predchádzajúcich dverí. Položil som Nyx na gauč a prikryl som ju dekou. Potom som sa vrátil späť k dverám a zatvoril som ich. Postavil som vodu na čaj a podišiel som ku skrini, ktorá bola blízko dverí. Vyzliekol som si bielu košeľu, ktorú som mal až po kolená. Vďaka bohu som mal ešte na sebe trenky, takže som si pripadal ako keby na kúpalisku. Obliekol som si čierne veci tak ako vždy a do polovičky som si zaviazal kanady. Ani som ich nestihol doviazať, pretože voda začala v kanvici vrieť. Prehodil som cez seba lekársky plášť. Podišiel som ku kanvici, vytiahol dve šálky, vložil do nich nejaké bylinky, dal sáčok čaju a zalial vodou. Potom som už len podišiel k Nyx a sadol som si vedľa nej. Do ruky som jej pomaly vkladal vlastne ponúkal šalok s čajom...
"Vieš, tie udalosti...boli to zlomové okamihy môjho života. Prvá...prijali ma do veľmi vysoko postavenej práce biochemika. Tá druhá spomienka bola v ten deň, keď som skončil na streche a v ten okamih som prekonal všetko a ocitol som sa na vzducholodi. A posledná spomienka, bola tá, keď spadla loď na túto Zem a posledná spomienka na starého muža...Vieš, ja som nikdy nevedel, čo povedal, pretože bol obrovský hluk padania vzducholode...A preto ti ďakujem.." povedal som všetko naraz a len som sa usmial v ruke držal jej aj svoj čaj. Nevedel som ako sa jej mám poďakovať...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jul 22, 2012 6:23 am

Tak blízko jeho hrudi jsem cítila, jak mu bije srdce.
Ani jsem nestihla odpovědět, když jsem ucítila jak mě vzal do náručí. Bylo příjemné, že jsem mohla zůstat u něj.
"Děkuju," šeptla jsem.
Museli jsme vypadat zvláštně. Chlapec v nemocničním oblečením nese dívku v šedém korzetu, která se jen třese zimou.

"Odložení" jsem se ani trochu nebránila. Jen jsem si ještě rozšněrovala vysoké kozačky, abych se mohla na gauči schoulit do klubíčka. Na chvíli mi zmizel z dohledu než se zase objevil u dveří, kde stála skříň. Jako správná hodná holka jsem zavřela oči a nedívala jsem se. Uslyšela jsem, jak to v konvici řve a jen jsem se tu víc zachumlala. Tak mi to vyhovovalo. Dokonce jsem i pomalu přestávala cítit zimu. Když mi podal šálek s čajem, chvíli jsem si o něj hřála dlaně. A poslouchala, co říká.
"Takže to bylo k něčemu dobré," zavrněla jsem zamyšleně.
Poděkování jsem nečekala, spíš vztek.
"Pietroviči?" zvedla jsem k němu oči. "Mohu mít otázku?"
Vlastně jsem ani nečekala odpověď a už jsem pokračovala.
"V té druhé vzpomínce... Proč jsi odtamtud odcházel? Nikdy jsem na Zemi nebyla, ale vypadalo to tam... Vypadalo to, že jsi oblíbený, že tě ty dvě baví," naklonila jsem hlavu na stranu.
"Vím, že snění je víc, ale jsou i chvíle, kdy bych svou schopnost vyměnila za úplně obyčejný život. Kdybych ji neměla, byla bych knihovnice v univerzitě."

Upila jsem ze šálku.
Netrvalo dlouho a tekutina ve mě zmizela. Dřív než stihl odpovědět, klesla mi hlava na jeho rameno. Blížil se večer. Stmívalo se a mě se chtělo spát. Možná jsem zaslechla jeho odpověď, možná jsem usnula ještě před ní. Každopádně jsem se propadla do říše snů.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pietrovič
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 516
Reputatce : 1
Join date : 31. 01. 12

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Sun Jul 22, 2012 9:05 am

Znova som len kývol hlavou. Potom som sa otočil smerom k nej a s jemným zaujatím dodal:"Hmmmm?" spomedzi zatvorených pier. Keď som si vypočul jej otázku. Len som sa zamyslel a usrkol som si z čaja."Vieš, v tej doby som bol hlúpy..Nie som na to veľmi hrdý, a prečo?...L-lebo.." nestihol som dokončiť a otočil som hlavu smerom k nej , keď som pocítil tlak na rameni. Prečo, vlastne?...Lebo to bola skazená doba, kde som si "užíval" život..Ale to je na dlho.. pomyslel som si a len som si znova upil z čaja. Zobral som jej šálok z čaja a položil ho vedľa gauča na nočný stolík. Dopil som svoj čaj a šálok položil tiež na stolík. Len som Nyx jemne položil na gauč, tak aby som ju nezobudil. Hmmm..dúfam, že sa ti bude dobre spať. Nie je až taký tvrdý ale nie je lepší ako posteľ. pomyslel som si a pomaly som vykročil smerom k oknu. Zobral som páru papierov, ktoré boli položené na stole po ceste. Sadol som si na parapetu, začal som ich vyplňovať. Bolo v nich všetko možné aj nemožné. Priepustky, zmluvy, čo človek chce aj nechce...

Postupne som ich vyplňoval ale myšlienky som mal na otázke, ktorú mi položila Nyx. Netrvalo dlho a už aj mne sa zatvárila oči. Netrebalo veľa už by som prepadol cez okno. Vzdychol som si a radšej som sa presunul na stoličku za mojím stolom. Keby toto videla Gina, tak ma vlastnoručne zabije...Dúfam, že si vzala dovolenku. Dlho som ju nevidel..A ani mi veľmi nechýba.. Mal som dobrý výhľad ako Nyx spí. Vyložil som nohy na stolík a len som sa zababušil. Ruky založil na hrudi a zatvoril som oči. V tom momente som sa presunul do ríše snov..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nyx Thélia
Země Moří
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Reputatce : 4
Join date : 06. 06. 12
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   Wed Jul 25, 2012 7:10 am

Ráno jsem se líně protáhla a zívla.
V první chvíli mě překvapilo, že neslyším kroky rodičů. V druhé jsem se nespokojeně zavrtěla a otevřela oči. Chvíli mi trvalo než jsem se rozkoukala a vzpomněla si, kde jsem. Posadila jsem se. Mírně rozcuchané vlasy, ale vcelku spokojený úsměv. Všechny vedlejší účinky mé schopnosti byly přece pryč. Konečně jsem pohledem narazila na Pietroviče.
Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a sledovala jsem ho. Líbilo se mi, dívat se, když spí. A chtěla jsem si zapamatovat každý rys jeho tváře, přičemž teď jsem měla příležitost si ho dokonale prohlédnout. Téměř dokonale.
Po chvíli jsem se posadila a těkala pohledem po pokoji.
Byla jsem velmi zvědavý tvor, dalo by se říct. A neměla jsem to srdce ho budit.

(Omlouvám se, za pozdní odpověď. Tyto dny jsem měla návštěvu, proto jsem Nyx nechala usnout. Jen jsem to jakýmsi způsobem zapomněla napsat dřív Sad )
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Nemocnice   

Návrat nahoru Goto down
 
Nemocnice
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 2 z 3Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Mini Stories :: SPAM :: Old topics :: Stará témata :: RPG TEXTOVÁ HRA KS :: MÍSTNOSTI PRO HRU :: Země Moří :: Hlavní město-
Přejdi na: